Jan Blahoslav

          Jan Blahoslav je jednou z nejvýznamnějších postav české kultury. Právem ho zveme předchůdcem J. A. Komenského, zvlášť co se týká jeho vynikajícího vzdělání, pedagogické činnosti, organizátorské práce v církvi (jednotě bratrské) a v neposlední řadě i jeho diplomatických aktivit. Oba uváděli do chodu bratrskou tiskárnu: Blahoslav roku 1562 v Ivančicích, Komenský o 70 let později v exilu v Lešně po jejím převzetí z Moravy.
          Jan Blahoslav se narodil se v Přerově 20. února 1523 v rodině Blažkově, která se hlásila k jednotě bratrské. Matka Kateřina patřila mezi nejhorlivější členky tamního sboru. Prvního vzdělání se mu dostalo v bratrské škole v rodišti. V 17 letech prešel do Prostějova ke správci sboru Martinu Michalcovi, aby se tu vzdělával jako "mládenec" jednoty, aby se seznámil hlouběji s bratrskou teologií a vnitřnimi záležitostmi církve. Bylo rozhodnuto, že se bude připravovat ke kněžskému povolání. V roce 1543 ho proto bratří vyslali do Goldbergu ve Slezsku na humanistické gymnázium, a to i přesto, že v jednotě v těch letech přetrvávaly tendence odmítající učení cizím jazykům a humarustické vzdělání vůbec. Během ročního studia si dvacetiletý Blahoslav dokonale osvojil latinu a řečtinu. V dalším roce studoval na univerzitě ve Wittenberku, středisku humanistických studií a místu střetávání různých směrů náboženské reformace. Poznal zde Martina Luthera, Filipa Mekanchtona a jiné význačné osoby.
          Navrátil se do Prostějova v době, která byla pro jednotu velmi složitá - tehdy hledala východisko buď v izolaci, nebo v otevřenosti vzdělání a spolupráce s protestanty. Z tehdejších studií a tříbení stanovisek vzešel jeho spis O původu jednoty bratrské a řádu v ní z roku 1547. Příštího roku přešel do Mladé Boleslavi jako pomocník bratra Jana Černého, jenž byl pověřen obnovou bratrského archivu, zničeného při požáru v Litomyšli. Ocitl se tu uprostřed událostí, vyvíjejících se pro jednotu mnohem dramatičtěji v Čechách než na Moravě, kdy vrcholily represálie kvůli účasti bratrské šlechty v odboji proti císaři Ferdinandu I. Zakrátko rozhodli starší jednoty o jeho vyslání na univerzitu do Královce v Prusku, odkud se velmi brzy vrátil kvůli morové epidemii. Následovala cesta na univerzitu v Basileji, kde po nadějném počátku studia těžce onemocněl a na jaře r. 1550 musel být převezen domů do Přerova. Z té doby je jeho spis O zraku, traktát zabývající se etickými problémy. Po svém uzdravení se opět objevil v Mladé Boleslavi jako pomocník Jana Černého. Tam se stal r. 1553 jáhnem a později přijal kněžské svěcení. To se konalo v rodném Přerově v kruhu jeho blizkých a zejména v přítomnosti zbožné matky, která se dočkala největšího okamžiku svého života.
          V Mladé Boleslavi pokračoval Jan Blahoslav v pořádání bratrského archivu a jeho utříděním a zpracováním vytvořil monumentální dílo Akta jednoty, které s ním putovalo po letech do Ivančic. Dnes je to pro historiky jedinečný pramen poznání osudů bratrské jednoty.
          Na počátek roku 1555 připadá první diplomatická cesta dvaatřicetiletého Blahoslava do Vídně k dvornímu kazateli Pfauserovi. Šlo o pokus o intervenci ve prospěch jednoty u příštího císaře. Cesta se ještě toho roku opakovala. Do Magdeburku jel Blahoslav o rok později, aby získal pro starší jednoty informace o situaci v reformačním světě, o jeho rozkolu a postavení bratrských sborů v Prusku. Ještě dvakrát byl Blahoslav ve Vídni v roce 1557 s přímluvou za vězněného biskupa Jana Sugustu.
          V roce 1557 se sešel bratrský synod ve Skezanech u Morkovic, kde byl Jan Blahoslav spolu s Jiřím Israelem zvolen za biskupa. O rok později přesídlil do ivančického sboru, určeného mu za působiště. Přišel sem na vrcholu svých tvůrčích sil a svými silami a energií nikdy nešetřil. Z prvních úkolů bylo vydání nového zpěvníku. Na okraji této práce vznikla příručka Musica, první česky psané dílo o hudební teorii a praxi, které vyšlo r. 1558 a 1569. Celá tíže redakční práce ležela na Blahoslavovi, ten k ní však přistupoval s důsledností a přesností ve všech směrech, ať se jednalo o hudební pojetí písní, o jejich stránku jazykovou a prozodickou, nebo o obsah věcný a věroučný. Střetával se přitom s konzervativními názory starších jednoty. Kancionál byl nakonec vytištěn v Polsku v letech 1560-1561 pod jménem Písně chval božských. Podle místa vytištění se nazývá Kancionál šamotulský.
          Po svém příchodu do Ivančic se Blahoslav ujal bratrské školy. Pamatoval nejen na vlastní výuku, ale také na výchovu k praktickému životu, tj. na práci v řemeslech a hospodářství. V Ivančicích dal vzniknout bohoslovecké koleji, k jejíž náplni patřila také pedagogická praxe a manuální práce, zaměřená také na vázání knih a později na činnost v tiskárně. Do tohoto období spadá pořízení tajné tiskárny, získané z vlastnictví Alexandra Oujezdeckého, tiskaře šamotulského kancionálu. Zahájila svou činnost tiskem druhého vydání kancionálu dne 2. prosince 1562. Tento Kancionál evančický vyšel r. 1564 a obsahuje 735 písní, z toho 26 složených samotným Blahoslavem. Patří k nejkrásnějším evropským tiskům 16. století. Významné jsou tu také postavy Václava a Zachariáše Solínů a rytce Matěje Sabina Drahotušského. Velkým dílem Blahoslavovým je překlad Nového zákona z řečtiny (vyšel r. 1564 a 1568), pojatý později do Kralické bible. Z dalších prací, vytvořených v Ivančicích, jmenujme Naučení mládencům - rady pro příští kazatele, a také Vady kazatelů obsahující poučení o technice přednesu. Filipika proti mizomuzům, další ivančické dílo Blahoslavovo z roku 1564, je polemický spis proti odpůrcům vzdělání v jednotě bratrské, jejichž představitelem byl biskup Jan Augusta.
          Plných dvacet let pracoval Blahoslav na své Gramatice české. Její vznik souvisel nejvíce s překladem Nového zákona, který Blahoslav sám považoval za vrchol ve vývoji současného spisovného jazyka, což budoucnost plně potvrdila. Nikoli jeho vinou zůstala Gramatika pouze v rukopise.
          Za svého třináctiletého působení v Ivančicích dokázal svůj sbor přivést k takové úrovni, že po jeho smrti byli pokračovatelé schopni zřídit vyšší typ školy - akademii i pro šlechtické syny, a vedle toho soustředit tým překladatelů bible, kteří zde pořídili značnou část překladu. Po přestěhování tiskárny r. 1578 se přesunuli také do Kralic, kde pak bibli postupně dopřekládali, tiskli a vydávali.
          Podobu Jana Blahoslava vidí naši badatelé v muži s brýlemi zobrazeném na titulní straně Kancionálu šamotulského uprostřed zpívajícího shromáždění (viz. obrázek). Podoba staršího muže se sporými vlasy odpovídá údajům v soudobých pramenech, zejména skutečnosti, že trpěl různými nemocemi. Jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil v roce 1571. Zemřel 24.11.1571, když byl převezen do nedalekého Moravského Krumlova kde ho měl léčit zemský lékař Jordán. Místo uložení tělesných pozůstatků Jana Blahoslava není známo.