Beneš Metod Kulda

          Zastavíte-li se na své pochůzce Ivančicemi před domem č. 4 na Komenského náměstí uvidíte na fasádě domu tmavou desku s textem, jenž oznamuje, že se tu narodil Beneš I Metod Kulda, vlastenecký kněz a spisovatel, nadšený buditel moravského národa, muž práce a lidumil. Kuldu řadíme mezi křisitele české Moravy v dobách, kdy německá menšina měla tak velký vliv v našich městech, že jejich správa byla německá a za její vlády hrozilo našemu národu poněmčení. Německy se hovořilo v úřadech, na vojně i ve školách. Kdo chtěl dosáhnout lepšího postavení, musel mluvit německy. A tu přicházeli buditelé (byli to především učitelé a kněží), aby probouzeli lid z národní vlažnosti a lhostejnosti. Snažili se probudit v lidech národní hrdost nad slavnou minulostí. K nejvýznamnějším na Moravě patřil právě Beneš Metod Kulda.
          Narodil se 16. března 1820 v Ivančicích. Stejně jako jeho učitel a duchovní otec Tomáš Procházka studoval na jihlavském gymnáziu, a v Brně pak filozofii a teologii. Z rodných Ivančic si přinesl národní uvědomění, vštěpované knězem Tomášem Procházkou a svou vlastní nesmírnou pílí a touhou po vzdělání. První místo, jako kaplan, přijal roku 1845 v Židlochovicích a zde vznikly jeho první literární práce. Rok 1848 se svou revolucí ho zastihl v Loděnicích, kde se exponoval proti volbám do německého sněmu ve Frankfurtu a vysloužil si tím přeložení až do Starého Hobzí u Slavonic. Roku 1850 byl povolán do Brna jako duchovní správce v ochranovně pro zanedbanou mládež. Patřil k nejvýznačnějším českým kulturním pracovníkům v tehdejším Brně. V letech 1850-1859 zde vydával kalendář Moravan, psal články a úvahy do České včely, Pražských novin, Moravských novin a Vídeňského týdeníku. Vydával sbírky veršů i prózu. Do let brněnského působení spadá i vydání Kuldových moravských národních pohádek. O prázdninách v letech 1853 a 1854 se Kulda léčil v Rožnově pod Radhoštěm a v okolí ve vesnicích se seznámil s lidovými vypravěči pohádek. Věděl, jaká by byla škoda, kdyby lidové pohádky a pověsti zůstaly nenapsány. S pomocí přátel vyhledával lidové vypravěče A zapisoval jejich vyprávěNÍ, přičemž je ponechával v původním znění bez úprav. Vydal celkem pět svazků Moravských národních pohádek a pověstí, a to dva díly z okolí rožnovského a po jednom z okoli Olešnice, Kamenice a Sloupu. Rukopisy jeho pohádek jsou uloženy v muzeu v Ivančicích stejně jako rukopisy ostatních jeho děl.
          V letech 1859-1870 byl farářem v Chlumu u Sedlčan v Čechách. Také v tomto kraji se účastnil veřejného života a byl zvolen jako poslanec do českého zemského sněmu. Od r. 1870 byl až do své smrti kanovníkem na Vyšehradě. Do svého stáří byl literárně činný a platil za vzorného kněze, vlastence a obětavého mecenáše, muže energického a činorodého.
          Do Kuldových farářských let v Chlumu spadá i soudní proces, v němž byl obviněn v souvislosti s vydáním brožury Církev a společnost od jeho přítele Jana Blého. Úřady celý náklad jako protistátní konfiskovaly a oba kněží, Kulda i Bílý, byli postaveni před soud. Kulda přednesl na svou obhajobu vynikající řeč a soud oba obžalované osvobodil.
          Byl neúnavným autorem poučných spisů nábožensko-národruho obsahu i básní - vyšlo od něho téměř padesát svazků. Významně se podílel na vydávání českých časopisů, byl v písemném i osobním styku s významnými osobnostmi. Měl zvlášt vyvinutý sociální cit, který se projevoval charitativními skutky a který nacházíme také v mnohých básních. Beneš Metod Kulda zemřel v Praze dne 6. 5. 1903 a jako ctěná a význačná osobnost byl pohřben na vyšehradském hřbitově.