Vladimír Menšík

          Vladimír Menšík byl jedním z nejpopulárnějších českých herců. Narodil se 9. října 1929 v Ivančicích - v rodišti prožil své dětství, ale rodiná se brzy přestěhovala do Řícmanic u Brna. Vladimír absolvoval v letech 1943-44 nižší strojní průmyslovku a koncem války pracoval v brněnské zbrojovce. Po válce pokračoval ve studiu na vyšší průmyslové škole a v letech 1947-49 byl zaměstnán v První brněnské strojírně. Tato kvalifikace však nemohla potlačit jeho nadání a touhu věnovat se herecké dráze, což však těžce chápal jeho otec. Vladimír uplatňoval svůj nespoutaný talent od mládí jako divadelní ochotnik při každé přležitosti, ostatně podědil tuto zálibu po matce Anděle, rozené Kudláčkové. Do Ivančic se také v mládí vracel k příbuzným o prázdninách. Město s krásným okolim a jemu blízkými lidmi mu vtisklo do paměti tolik dojmů, že se vracely po letéch v jeho vystoupeních v podobě humorných vzpomínek, které Ivančicím přinášely neobyčejnou popularitu.
          Na brněnskou JAMU se hlásil dvakrát: napoprvé u přijímacích zkoušek neuspěl, ale příštího roku se mu to povedlo. Studium zde ukončil v roce 1953. Z těchto let se datuje i jeho nerozlučné přátelství s kolegou Lubomírem Kostelkou. Po studiích dostal umístěnku do Vesnického divadla, o rok později (1954-55) to bylo Armádní umělecké divadlo. V té době ho objevil E. E Burian a získal ho pro svoje D 34; Menšík zde pobyl čtyři roky. Přitom sehrál také několik roli ve filmu a brzy byl svým náročným šéfem postaven před dilema, zda hrát dál v divadle E. E Buriana, nebo se věnovat filmovému herectví. Zvolil film, a tak se od r. 1958 stal členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Potom už jen zřídka hostoval v některých pražských divadlech.
          Film a televize se od té doby staly těžištěm jeho umělecké činnosti. Z filmových režisérů to byl Karel Kachyňa, kdo ho seznamoval s filmovou prací a usměrňoval jeho herecký projev. Hrál celkem ve více než 120 filmech a spolupracoval s mnoha režiséry. Ne vždy dostal příležitost rozvinout v přidělených rolich své herecké umění. Někdy jen díky tomu, že byl do role obsazen, byl film zachráněn od neúspěchu. Přesto využil řadu příležitostí a zanechal mnohé nezapomenutelné role. V povědomí utkvěly filmy Lásky jedné plavovlásky, Markéta Lazarová, Všichni dobří rodáci, Láska mezi kapkami deště, Vražda ing. Čerta, Dívka na koštěti, Panenství a kriminál, Což takhle dát si špenát a další.
          V televizních inscenacích dostal řadu pňležitostí. Lze jmenovat alespoň Ikarův pád, Tažní ptáci, Kam slunce nechodí, Scapinova šibalství, pohádku Radúz a Mahulena, a pak nejpopulárnější seriály Byl jednou jeden dům, Hříšní lidé města pražského, F. L. Věk, Eliška a její rod, Návštěvníci, Arabela a mnoho jiných. Řadu let provázel pořad Bakaláři, nezapomenutelné byly jeho televizní Silvestry. Právě díky televizi se stal skutečně lidovým hercem v nejlepším smyslu slova.
          Náročné byly zájezdy po městech v celé republice pod názvem Křeslo pro hosta. Vystupovat a být v přímém kontaktu s diváky bylo mu životní potřebou. Přemáhal těžkou a vleklou nemoc do posledních dní, až jí podlehl v Brně 29. 5. 1988. Za svého života získal mnoho poct - roku 1978 dostal titul národní umělec a téhož roku také čestné občanství města Ivančic. Roku 1994 byla na jeho rodném domě čís. 4 v Rybářské ulici odhalena pamětní deska. Vladimíru Menšíkovi byl věnován také jeden z dílů cyklu čeké televize "Předčasná úmrtí".