Alfons Mucha

          Jméno Alfonse Muchy je známé po celém světě a jeho dílo obdivují návštěvníci výstav v řadě metropolí a velkoměst na všech kontinentech. Byl to ivančický rodák, který dosáhl ve světě největšho úspěchu.
          Narodil se 24. 7. 1860 jako syn soudniho služebníka v zadním traktu ivančické soudní budovy, která sousedila s věznicí. Výtvarné vlohy se u něho projevovaly odmalička. Stal se studentem Slovanského gymnázia v Brně, později byl písařem v Ivančicích, a tehdy se marně pokoušel o přijetí do pražské malířské akademie. Na čas zakotvil ve Vídmi u firmy, jež zhotovovala kulisy pro divadla, ale zakrátko o tuto práci přišel, neboť hradní divadlo vyhořelo a firma neměla zakázky. Krátce žil v Mikulově, kde se živil prodejem svých obrazů; tehdy ho objevil hrabě Khuen, majitel panství v Hrušovanech nad Jevišovkou. Mucha pro něj pracoval při výzdobě zámečku Emahof. Později pobýval v Tyrolsku u bratra tohoto hraběte, kde pracoval na podobných úkolech. Hrabě Khuen pak poslal roku 1855 Muchu studovat na mnichovskou akademii a poskytl mu plné zaopatření. Roku 1887 následovala Muchova cesta do Paříže, ale po jistém čase jeho mecenáš podporu zastavil. Mucha se živil několik let jako ilustrátor. Osudový byl pro něho přelom let 1894-95, kdy dostal zakázku na plakáty pro herečku Sarah Bernhardtovou a stal se rázem velmi populárním. Svým dekorativním stylem si vydobyl světovou slávu - toto pojetí děl a jeho široké uplatnění dostalo název "styl Mucha". Vedle plakátů a divadelních scén navrhoval také kostýmy, klenoty, příbory, nábytek, interiéry. Zasáhl do vývoje světového umění tak hluboce, že se stal spolutvůrcem nového slohu secese.
          Od roku 1904 žil ve Spojených státech. Ve druhé polovině života chtěl své umění věnovat vlasti a Slovanstvu. Pro svůj projekt monumentálních děl získal mecenáše, amerického průmyslnílca Ch. R. Craneho. Od roku 1910 se pak na zámku ve Zbirohu po 18 let věnoval tvorbě Slovanské epopeje, cyklu 20 rozměrných pláten s výjevy kličových událostí v dějinách slovanských národů. Dílo bylo poprvé vystaveno v Praze roku 1928 a mistr je rovněž hlavnímu městu daroval. Epopej nebyla všude pochopena a doceněna a její osudy byly dramatické, zvlášt za pozdější německé okupace. Její existence však byla ohrožena i za komunistického režimu, než se prosadila její nová prezentace a našla své místo na zámku v Moravském Krumlově nedaleko Ivančic.
          Alfons Mucha je autorem prvních poštovních známek po vzniku Československé republiky a našich prvních bankovek. Mucha měl vždy vztah k rodnému městu a zachovaly se památky na jeho návštěvy v Ivančicích, kde měl staré přátele. Obraz Vzpomínka na rodné město a mnoho dalších prací a předmětů věnovaných synem, Jiřím Muchou, se uchovává v Ivančickém muzeu. Město Ivančice chystá památník Alfonse Muchy v rekonstruované starobylé budově někdejší radnice a pozdějšího okresního soudu. Jeho odkazu věnuje pozornost Okresní muzeum Brno-venkov, které pravidelně pořádá tematické výstavy jeho děl.
          Alfons Mucha zemřel v Praze, již v době německé okupace, 14. 7. 1939. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.