Jan Procházka

          Jan Procházka, český spisovatel, scenárista a novinář, se narodil v Ivančicích 4. února 1929. Absolvoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci r. 1949. Od únorových událostí r. 1948 se stal aktivním příslušníkem svazu mládeže a stoupencem komunistické strany. Po skončení studia byl vedoucím tzv. mládežnického statku v Ondrášově na Bruntálsku. Vojenskou službu absolvoval v letech 1951 až 1953 u pohraniční stráže. Nato působil v ústředí tehdejšího svazu mládeže, na jeho zemědělském oddělení, kde organizoval brigády v pohraničí. Již v té době vycházely v novinách jeho povídky. Od r. 1959 byl dramaturgem, scenáristou a vedoucím jedné z tvůrčích skupin Filmového studia Barrandov. Prožil neobyčejně strmou kariéru. Zastával vysoké funkce v tehdejší komunistické straně: kandidát ústředního výboru v letech 1962-1967, člen ústřední ideologické komise 1963-1966 a další. Na veřejnosti byly známy důvěrné styky Jana Procházky s prvním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky Antonínem Novotným v šedesátých letech. Procházka sám později poznamenal, že vše začalo omylem, kdy si ho Novotný spletl s jinou osobou téhož jména a pozval ho k rozhovoru.
          V době, kdy povolil represivní tlak režimu a sílily reformní snahy ve stranických kruzích, Procházkův postoj se měnil a v r. 1967 se s Novotným rozešel. Události kolem historického IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů v červnu 1967 posunuly Jana Procházku, tehdy již známého zastánce proreformního směru v politice, do řad čelných stoupenců nadcházejícího obrodného procesu roku 1968. Později se stal také místopředsedou Svazu spisovatelů. Byl jedním z mluvčích pražského jara 1968, vystupoval s požadavkem reforem komunistické strany a celé společnosti. Po srpnové invazi sovětských vojsk a zvlášť po změně ve vedení strany v dubnu 1969 se zahájením tzv. normalizace přišly zákroky proti osobám spojeným s předcházejícím vývojem, a také Procházka byl vystaven skandalizaci a šikanování. Jeho knihy byly zakázány a filmy uzavřeny do trezorů, jeho jméno odstraněno z učebnic. Za této situace těžce onemocněl - zemřel 20. 2. 1971 v Praze ve věku 42 let. Jeho pohřeb, původně zakázaný, proběhl za dozoru Státní bezpečnosti.
          Procházkovou prvotinou je kniha Rok života z r. 1956, sebrané prózy uveřejňované v novinách. V roce 1960 vyšly jeho Zelené obzory, jimiž na sebe upozornil; jde o novelu o mladém vedoucím pohraniční farmy. Procházkova beletristická tvorba úzce souvisela s jeho prací scenáristy. Většina jeho knižně vydaných próz vznikla přepracováním filmových scénářů: Závěj, Ať žije republika, Svatá noc, Kočár do Vídně, Ucho. Procházkova literární tvorba přinesla otevřenější pohled na dobu a svým způsobem nastavovala zrcadlo nejen lidským charakterům, ale i politickému systému. Filmové scénáre psal pro více režisérů, ale nejúspěšnější byla spolupráce s Karlem Kachyňou. Jmenujme další filmové tituly, jako Pouta, Trápení, Závraf, Noc nevěsty a mnoho dalších. Seznam jeho filmů vykazuje 34 položek. Nezfilmován zůstal román Přestřelka. S jeho veřejným působením souvisí i publikační činnost v novinách a časopisech. Kniha Politika pro každého z roku 1969 je sestavena z fejetonů, uverejňovaných v časopise MY. Janu Procházkovi byl věnován také jeden z dílů cyklu čeké televize "Předčasná úmrtí".