Tomáš Procházka

          Tomáš Procházka byl pro své město bezesporu nejvýznamnější osobností, která ovlivnila obraz Ivančic v 19. století. Byl to kněz, narozený 11. 12. 1803, z rodu proslulých ivančických hrnčířů, jenž vystudoval v Jihlavě gymnázium a v Brně bohosloví. Vlastenecké procitnutí zažil ve svém prvním působišti v Olbramovicích, kde ho starší kaplan František Sušil přivedl k národně buditelské práci.
          Od roku 1831 nastoupil jako kaplan v Ivančicích a zde setrval až do své smrti. Za své poslání přijal práci pro rodné město a odmítl proto i pozdější nabídku vyššího postavení mimo Ivančice
          Těžiště jeho práce bylo ve výchově mládeže, kde začal svůj boj proti odnárodňování zdejšího lidu. Jeho dílem byly široko daleko známé školní radovánky, každoroční slavnosti mládeže, které se konaly od roku 1832.
          Měl zásluhu na odstranění čistě německého charakteru zdejší školy a věnoval se školním dětem i mimo vyučování. Přičinil se o založení náboženských spolků, zvláště Jednoty katolických mužů a Jednoty katolických žen. Zavedl nedělní besedy pro učně a mladé řemeslníky, pro dívky organizoval doučování v ručních pracích, nebot až dosud bylo každé další vzdělávání možné jen v německém prostředí a vedlo k odnárodňování mladých lidí.
          Tomáš Procházka založil školní knihovnu, šířil české knihy, pořádal hudební a recitační akademii na náměty z českých dějin a pozvedl na vysokou úroveň i hudební život v Ivančicích. Dosáhl kvalifikace středoškolského profesora a nadané děti připravoval k přijetí na gymnázium, což by jinak zvlášf pro děti z chudých rodin nebylo možné. V řadě jeho odchovanců vyniká jeho žák Beneš Metod Kulda, vyšehradský kanovník, spisovatel a národní buditel, který napsal Procházkův životopis. Procházka přispíval články do časopisů Hlas církevní, Časopis společnosti hospodářské, do kalendáře Moravan aj. Popularizoval při svých výchovných podnicích historii národa i rodného města a jím sepsané dějiny Ivančic se zachovaly v konceptu. Na jeho buditelskou, vzdělávací a organizační práci navázala generace jeho žáků - vlasteneckých pracovníků, učitelů, kněží a v neposlední řadě i starostů a radních tohoto města. Procházka ovlivňoval také hospodářský život, když šířil mezi zemědělci nové odrůdy ovoce, získával město pro vysazování pustých pozemků stromovím, pro budování alejí apod.
          Výsledky jeho úsilí ho daleko přežily a projevily se v příštích ivančických pokoleních kultivovaných, národně uvědomělých a o vzdělání usilujících občanů.
          Životním dílem Procházkovým bylo znovupostavení svatojakubské kaple nad městem (viz obrázek), pro které získal veřejnost a které se uskutečnilo vlastními silami ivančických občanů. Sám vychovával věřící k obnovení zbožnosti nejširších vrstev v barokním duchu. Tradice poutí ke svatému Jakubu vytrvala v Ivančicích do dnešních dob.
          Tomáš Procházka se bohužel nedočkal svěcení kaple, nebof zemřel na souchotě 8. června 1858 ve věku 55 let. Rodný dům s pamětní deskou stojí v ulici nazvané jeho jménem.