dům pánů z Lipé

          V Ivančicích je řada významných domů. Historicky i architektonicky nejzávažnější je dům na Palackého náměstí, ve kterém je umístěn Městský úřad města Ivančice. Má staletou historii - byl svědkem období míru a pokroku, ale také bolesti a smrti.
          Úsek hradeb od Horní brány po baštu nad strouhou obecního mlýna střežil zeměpanský hrad (arx, castrum). Západní jeho stěny byly zároveň zdí hradební. Vstup na ochoz brány byl z hradu. Po druhém boku brány stála na vnější straně válcová věž. Stavebně to byla městská tvrz připomínající italská panská sídla - pevná stavba na čtvercové základně s věží. Z této stavby se zachovala část sklepů s valenou obloukovou klenbou a několik drobných stavebních prvků ve sklepě i přízemí.
          V literatuře je historie tohoto domu uváděna až od roku 1461, ale není jednoznačně prokázáno, kdo byl v dalších 160 letech vlastníkem domu. Stavitel Antonio di Valdi s italskými kameníky přestavěl gotickou tvrz na jeden z nejhezčích paláců na Moravě. Po roce 1600 byl dům zřejmě v majetku pánů z Lipé. Pro účast v protihabsburském povstání byl po Bílé hoře Pertold z Lipé zatčen, vězněn a jeho majetek byl konfiskován. Celé krumlovské panství, jehož součástí byly také Ivančice, koupil v roce 1622 Gundakar, kníže z Lichtenštejna, takže do jeho majetku spadal i dřívější dům pánů z Lipé v Ivančicích.
          Od Lichtenštejnů dostal dům darem v roce 1658 hejtman krumlovského panství Jiří Broský. Není známo, jak přešel do majetku města. Několikrát sloužil dům pro potřeby vojska. Za napoleonských válek byl zde zřízen vojenský lazaret, v roce 1852 sem bylo z Brna přeloženo na dva roky vojenské skladiště 3. pluku arcivévody Karla. Důležité bylo rozhodnutí představených města v roce 1873, aby se přední a střední část budovy zvýšila o jedno patro, aby zde mohl být ubytován prapor vojsk. Po odchodu vojska v roce 1878 pak dům sloužil školám, úřadům, muzeu a dnes je sídlem Městského úřadu a části okresruho muzea Brno-venkov.
          Výzdoba domu je velice zajímavá. Hladké dvoupatrové průčelí bez říms má nad nárožím válcový arkýř. Atika z rozeklaných oblouků podobajících se ptákům s rozpjatými křídly zdobila dům až do roku 1873.
          S nečleněným průčelím je v kontrastu bohatý portál, prorůstající do dvou etáží. Mužská a ženská polopostava na soklech se lvími maskami zvedá kamenné kládí, nad ním bohatě zdobený vodorovný pás vyplněný figurálním reliéfem má po stranách tuří lebky. Na zalamující římse sedí dva lvi a do tohoto rámce je vloženo plasticky zdůrazněné čelo oblouku s portrétními maskami na hlavicích a ve vrcholu s vavřínovým ozdobným obloukovým motivem s plným znakem pánů z Lipé.
          Ve výřezech je na pravé straně osekaný provaznický emblém, zkomolený do tvaru lípového listu, na levé straně je městský znak. Nástavec portálu tvoří sdružené okno, nad ním jsou dvě dětské postavičky nesoucí ve věncích alianční znak Pertolda Bohobuda z Lipé a jeho manželky Marie Zárubové z Hustiřan. Stejně jako okna nad portálem mají zdobené rámy i okna přízemí a prvního poschodí. Druhé poschodí tvořila zed se slepými okny. Okna boční fasády mají římsy hladké kamenné nebo jen omítkové.
          Oblý arkýř nese na bedrech mužská polopostava, po jejím boku je muž hrající na loutnu a medvěd. Na parapetu je dvouhlavý habsburský orel střežený pantery. Zdobení mezi okny, orámování, římsy jsou bohatě zdobeny všemi prvky renesančního vzorníku. Cibulovitá stříška nese drobnou lucernu. Její zakončení je také zajímavé. V kovové vlajce na hrotu větrné růžice je uveden letopočet 1636 a zkřížené ostrve, které byly ve znaku pánů z Lipé - ale v té době již patřil dům 14 let knížeti z Lichtenštejna.
          Vstupní hala je dvoulodní prostor s toskánským sloupem uprostřed a polosloupy. Hlavici sloupu zdobí provaznický emblém. Klenba síně byla až do poslední rekonstrukce domu (1953-1958) hřebínková. Po opravě byla přizdobena dekoračními prvky a růžicemi. Arkáda nádvorního traktu má v přízemí zděné piliře, dřevěné sloupky v prvním poschodí galerie a celé druhé poschodí je nouzové.
          Vedle vstupu do výstavní síně jsou umístěny pamětní desky se jmény více než 130 obětí ivančických obyvatel, kteří zahynuli během 2. světové války.