kostel sv. Petra a Pavla

          Dominantou Řeznovic je kostel sv. Petra a Pavla, který je jednou z nejcennějších románských církevních staveb na Moravě. Jeho stavba je vymezena obdobím let 1120~1160 a spadá do doby trestných výprav českých panovníků proti knížeti Konradovi, vůdci opozice moravských Přemyslovců. V roce 1146 bylo zničeno hradiště v blízké Rokytné. Po skončených válkách opravoval kníže poškozené stavby a hradiště z Rokytné bylo přeneseno do Řeznovic. Při této příležitosti dal znojemský kníže postavit románský dvorec a kostel sv. Petra a Pavla. Románský dvorec vznikl na samé hranici znojemského údělu; řeka Jihlava, zde tekoucí, tvořila hranici mezi znojemským a brněnským údělem. Kromě politicko-církevních funkcí býval dvorec také hospodářským ústředím pro okolní oblasti zeměpanského majetku. Za zmínku stojí, že naproti dvorci, za řekou, bývala v té době osada Potěch, patřící oslavanskému klášteru; zanikla v polovině 13. století. Vyvýšený areál dnešní fary, chráněný na severu příkrým svahem spadajícím k řece býval ve 12. století s největší pravděpodobností opevněn.
          Dochovaný kostel je pozoruhodnou stavbou evropského významu. K centrálnímu čtvercovému prostoru jsou přiřazeny ze tři stran apsidy. Čtyřboký hranol přechází v patře nad klenbou v osmistěn s románskými sdruženými okny, zastřešený jehlanem s kuželem ve vrcholu. Stavba je provedena z přesně pravoúhle tesaných pískovcových kvádrů pocházejících z nedalekého lomu v Hrubšicích.
          Nejstarší zachovalou částí kostela je presbytář z roku 1150. K ústřednímu prostoru se třemi půlkruhovitými apsidami přiléhala na západní straně hranolovitá věž s tribunou v patře. Zanikla koncem 15. století přístavbou lodi znovu přestavěné ve druhé polovině 16. století. V barokním slohu byla na západní straně přistavěna sakristie. Při opravě vnitřních omítek byly nalezeny fresky apoštolů sv. Jana a sv. Ondřeje asi z období kolem roku 1450. Současné vybavení interiéru je z let 1986-87. K významným pozoruhodnostem kostela patří jednak zachovalé náhrobní kameny, ale hlavně tzv. kumánský a templářský kámen; oba kameny leží vedle dveří do sakristie. Templářský kámen je čtvercový, s vytesaným dutým templářským křížem. Kolem roku 1300 náležel totiž kostel řádu templářů; přímo v kostele byl pohřben komtur tohoto řádu Ekko.
          Románský kostel v Řeznovicích proslul existencí náhrobní desky s dlouho nevyluštitelným nápisem. Tuto zvláštnost připomínal již Bohuslav Balbín v roce 1662. Kamenná deska má na obvodě osm a půl neobvyklých znaků; jedná se o zlomek náhrobního kamene s neznámým písmem, které rozluštil až v roce 1954 orientalista dr. Pavel Poucha. Jde o písmo ujgurské, jež používali i Mongolové. Na kameni je slovo Margus, což značí poturčelé jméno Markus. Kumáni byli turecky mluvícím národem kočovníků, který si podrobili Mongolové. Velký počet členů tohoto národa se usídlil i v oblasti dnešního Maďarska a spolu s uherským vojskem se v roce 1304 pohybovali na Moravě (zničili Ivančice). Je tedy možné, že se jedná o nějakého významnějšího křestanského Kumána, jenž zde byl pochován.
          Před kostelem je kříž Krista s Maří Magdalenou u nohou. Jedná se o kvalitní práci ze 70. let 18. století. V blízkosti kostela je malá hřbitovní kaple pocházející z přelomu 18. a 19. století. Na hřbitově je kříž s reliéfem Krista s Pannou Marií Bolestnou. Chronogram určuje rok 1788.
          Za zmínku stojí také informace o kostelních zvonech. Nejstarší zvon pochází z roku 1483 a je ve věži doposud. V průběhu první i druhé světové války byly ostatní zvony zrekvírovány. Další dva zvony byly ulity v roce 1950.