|
Charakteristickou stavbou Ivančic je věž
chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Je dominantou
města, viditelnou ze všech stran při vstupu do města, symbol pro
rodáky, které osud zavál mimo Ivančice.
Připomeňme si slavného rodáka - malíře Alfonse Muchu,
pro kterého ztělesňovala věž rodné město, k němuž neustále jako hejno vlaštovek zalétaly
jeho vzpomínky.
Snad více než tisíc let stojí v Ivančicích věž. Koncem 19. století se pod ní našly kruhové
základy starého zdiva z 10. století. Neví se, zda se jednalo o zbytky základů románského
kostela, nebo o základ dřívějšího hrádku. Nejstarší částí věže jsou její tři etáže asi
z poloviny 13. století. Věž původně stávala osamocena a byla věží obrannou s vchodem v
1. poschodí. Bohužel nevíme, jak byla vysoká, ani jak přesně vypadala.
V souvislosti s dokončením chrámu v osmdesátých letech 15. století pocházejí i první
informace o věži. Věž byla o jedno patro nižší, než je dnes, a byla završena jednoduchým
jehlancem s kamenným křížkem. Tento križek dnes stojí na střeše chrámu nad štítem mezi
presbytářem a lodí. Kolem ochozu měla kamenné zábradli. V roce 1561 zvýšili ivančičtí
občané hranolovou věž o jedno patro a současně došlo k rekonstrukci horní části věže.
Střecha byla upravena pro osazení ciferníkových štítů, nad nimi byla zřízena lucerna
a vrchol byl zakončen helmicí s dvouhlavým orlem. Kamenné zábradlí bylo nahrazeno kovovým
a ve věži bylo zřízeno obydlí pro zvoníka. Ve stejném roce byl zrušen hřbitov kolem kostela.
Významným zdrojem informací o Ivančicích jsou Pamětní listiny z roku 1853, psané na
pergamenu a uložené v makovici věže. Přes nepřízeň povětrnosti se na nich zachovalo
mnoho cenných informací o úpravách věže, chrámu, jakož i o událostech od roku 1561.
Tak jsou uváděny časté povodně a požáry, nebezpečí válek, ale také otázky náboženské
tolerance a hospodářský vzestup města v 16. století. Konečný vzhled dostala věž při
opravách v roce 1853, kdy byla na vrcholu odtraněna helmice a střecha byla akončena
osmibokým kónickým jehlanem.
Dlouhá historie věže skrývá i velice dramatické události z roku 1879, kdy věž "...hrozila
sesutím. Spodní část její, nejsouc náležitě vázána, protrhla se na čtyři strany a
rozestupovala se. Strana k náměstí a roh k mlýnu se vybočil tak, že věž na 5 cm se úplně
odtrhla shora dolů... Ač komise znalců tvrdila, že věž spadne do 24 hodin, podepřel ji
mistr Václav Hans a stavitelé zdejší Rudolf Hans a Josef Kočí, podezdili ji, že se vrátila
do původní polohy." Tak popisuje P. Augustin Kratochvíl ve své knize Ivančice pohnuté
dny léta 1879.
Z několika příčin došlo k poklesu základu věže na západní straně. Vychýlení věže způsobilo
přetížení základu na západní straně a přetížení nedokonale zděných a neprovázaných částí
zdiva. Zdivo se začalo bortit, trhat a věž se dále nakláněla, takže havárie se zdála být
neodvratnou. Stateční občané města, pracovali na záchraně věže, i přes nebezpečí, že se
sesuje a pod svými troskami pohřbí i pracovníky. Přes tyto hrozby se však horečně
"... pracovalo od 27. července do 29. listopadu dnem i nocí, svátek nesvátek, jen aby
se zabránilo katastrofě již již se blížící..." jak zaznamenal kronikář. V té době dosahovala
trhlina mezi chrámem a věží šíře 14 cm. Prvním opatřením bylo stažení zdiva železnými táhly,
jejichž opěrné talíře i kotvy jsou na vnější straně zdiva dosud patrné. Současně byla věž
podepřena dřevěnými vzpěrami. Následovalo postupné odstraňování vadného zdiva a nové
vyzdívání stěn. "Když se podezdilo na vnitřní straně v kostele, vrátila se nachýlená věž
do původní polohy...," píše A. Kratochvíl. Dále dodává: "Dne 29. listopadu o 4. hod. odp.
zvěstovalo Tebe Bože, chválíme, že stará památka Ivančic zachována budoucnosti. Při práci
nikdo nedošel k úrazu."
Později bylo provedeno několik oprav - úprav, např. v roce 1909 byly vyměněny věžní
hodiny, které byly z roku 1826, v roce 1984 byly nahrazeny hodinami na elektrický nátah.
Poslední oprava věže byla provedena v roce 1993. Vždy při větších opravách byly do makovice
uloženy "Pamětní spisy" informující budoucí generace o poměrech ve městě i státu.
Živé svolávám, nad mrtvými lkám, blesky rozmetám.
Nelekejte se, neni to nic tajuplného. Jedná se o nápis, který se často objevuje na zvonech.
Jejich hlas nás provází od prvních vjemů až po poslední cestu. Připomeňme si, jak svátečně
zní hlas zvonů na Vánoce a Nový rok. V roce 1239 se v Ivančicích připomíná farář, proto
můžeme předpokládat, že ve věži byl i zvon. Historicky doložené zvony byly z let 1498, 1505
a dalších.
Ne každá doba zvonům přála. V první i druhé světové válce byly některé zvony z věže sejmuty,
rozbity a roztaveny v cínový bronz, známý pod technickým označentm "dělovina". Tento název
naznačuje, k jakým účelům byl kov ze zvonů použit. V současné době jsou ve věžii zavěšeny
zvony: Median z roku 1498, Jakub z roku 1505 a Sanktus z roku 1636. V homí části věže jsou
ještě dva menší zvony z roku 1585, které oznamují čtvrtny a půlky hodin.
|