ivančický viadukt

          Po skončení prusko-rakouské války v roce 1866 bylo rozhodnuto vybudovat novou železniční trať spojující Vídeň a Brno. Nejvýznačnější stavbou této tratě byl most - tehdy nazývaný viadukt - přes Jihlavu nedaleko Ivančic.
          Vzhled jeho konstrukce svádí k nepravdivé pověsti o tom, že viadukt navrhl Gustav Eiffel (1832-1921), po němž byla pojmenována slavná věž v Paříži. Tato pověst se tvrdošíjně opakuje i ve sdělovacích prostředcích, ale jeho účast při návrhu nebo stavbě viaduktu není nijak prokázána. Podobně se objevila i pověst, že se Gustav Eiffel v Ivančicích dokonce ženil, a sice v kapli sv. Jakuba. Jedná se skutečně o pověst. Dle údajů životopisné knihy Gustav Eiffel je jasné, že Eiffel nejenže nikdy nebyl v Ivančicích, ale dokonce ani vůbec na Moravě.
          Návrh na přemostění údoli řeky Jihlavy předložil stavební ředitel státní železniční společnosti ve Vídni, který si vzal za vzor podobné projekty mostů ve Francii a Německu. Konstrukce byla vyrobena ve francouzsko-belgických ocelárnách ve Fives-Lille. Nosná konstrukce byla uložena na opěrách z kamenného zdiva a na pěti pilířích, jejichž podstatnou část tvořily litinové roury. Každý piliř měl 4 trubky vnějšího průměru 50 cm, které byly vyplněny betonem. Vlastní stavbu provedla francouzská firma Cail a comp. v letech 1868-1870. Do provozu byl viadukt předán 15. září 1870. Dle pověsti se slavnostní zahajovací jízdy zúčastnil i sám císař František Josef I. Vypráví se, že měl strach, že most pod vlakem spadne, a proto před ním vystoupil a přešel pěšky. Bohužel v seznamu význačných osobností, jež se zúčastnily slavnostní jízdy, císař není uveden. Pochybujeme, že by se zrovna na něj v seznamu zapomnělo. Stejně zůstává pověstí, že poslední nýt zatlučený do konstrukce byl zlatý. Jedná se o informaci přenesenou ze stavby železniční dráhy ve Spojených státech, která spojila pobřeží Atlantského a Tichého oceánu. Pochybujeme, že by zlatý nýt v konstrukci ivančického viaduktu dlouho vydržel.
          Po dvaceti letech provozu bylo nutné vyměnit litinové pilíře. Byly nahrazeny železnými z válcovaných profilů. Po této úpravě se vnější podoba a uspořádání Ivančického viaduktu od roku 1892 již podstatně nezměnila, došlo pouze k několika dílčím změnám, úpravám a opravám. Teprve po roce 1955 se obnovily přípravné práce na rekonstrukci viaduktu. Po průzkumu konstrukce a provedení množství různých zkoušek bylo rozhodnuto připravit stavbu nového viaduktu v těsné blízkosti starého. Poslední vlak přejel po starém viaduktu 9. 11. 1979 v 7.02 hodin a ve stejný den byla doprava převedena na nový viadukt. V roce 1991 byla odříznuta část mostní konstrukce u hrušovanské opěry a v září 1999 byla zlikvidována podstatná část starého viaduktu. Jako ukázka konstrukce dřívějšího viaduktu bylo ponecháno jedno mostní pole od bránické opěry k pilíři. Tak se viadukt nedočkal svého 130. vyročí uvedení do provozu.
          Ještě jedna důležitá informace o této dráze. Poprvé v Rakousko-Uhersku se při ražbé tunelů použil dynamit - asi 2 km od ivančického viaduktu. Dva dodnes zachované kamenné přístřešky nedaleko tunelů, tehdejší sklady dynamitu, připomínají použití nové trhaviny, která usnadnila těžkou dřinu při ražbě tunelů, na druhé straně přinášela smrt a zkázu pro miliony lidí.